Je nádhernej veèer,   tak zaèínám psát   a víno mi dodalo sil.   Bùh mi byl svìdkem,   když mìl jsem tì rád,   to tenkrát snad ještì byl.      Tvý dopisy všechny   jsem tísíckrát èet,   v nich stálo jak v tvým klínu spím.   Však s posledním volnem se roztøíštil svìt,   v nìmž nikdy tì neopustím.   Pak u vlaku ty, cizí žena,   Promiò mi, že jsem ti lhal,   ještì teï slyším tì toužebnì sténat,    tu tvoji fotku jsem roztrhal.      Už nepøídu nikdy tou pìšinou k vám,   víš já jsem teï tady, ty tam.   U díry v blátì se sám sebe ptám   a sám si i odpovídám.      Proè u vlaku jste stály, na mì   jste se smály, ty a moje máma   starší cizí dáma,   dìtskej pokoj k smíchu,   poveèeøím v tichu, rozhovory váznou   vždy mám duši prázdnou.   Vzpomínky jen bolí a už na cokoliv,   ztracenej je klíè, už abych byl pryè.   Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit,   fronta zpátky láká domov pro vojáka.      Když zemì je rozrytá polibky dìl   a hvízdání protíná vzduch.   Píše ti kacíø, co do pekla chtìl,   pro mámení barevnejch stuh.   Pro tenhle okamžik nemùžu lhát   a utíkat jak malej kluk.   A jinej zabuší u vašich vrat,   mì uhranul polnice zvuk.      Když zatroubí nám k boji,   tak to za to stojí.   Nenávist je láska, kolem zemì praská.   Plameny se mají, když si s náma hrají.   Pak nastane klid a my snad mùžem jít.   Každej do svý díry, bez boha a víry,   z ušlápnutejch brancù zbyla banda kancù.   Tak se teda mìj a nìco si pøej,   než se nebe zøítí a tak skonèí žití.      A tak posílám ti pozdrav z fronty,   oheò už pøestává høát.   Víno je silný    a teplouèký støílny pøijmou mì s láskou,   až odejdu spát.